♪♫♪
Nalaď svůj život do C dur, tam nejsou žádné křížky

Květen 2012

Borovice

31. května 2012 v 14:17 | já |  Fotím
Polezemů vzrůru
do koruny stromu
a budeme tam spolu
:-)




Už jste někdy byli "modelem" ?

31. května 2012 v 14:08 | já |  Píšu
Hodně dívek, možná i kluků (?) by si přílo být někdy modelkou nebo modelem. Nebo aspoň stát za model nějakému šikovnému malíři, který by je zvěčnil na své plátno. Já sice takovéto sny nemám, ale přesto jsem se zaradovala, když mi oznámili, že modelem budu. Ikdyž možná trochu jiným modelem :-)


Jak jsem zjistila, že hraji na rouru

15. května 2012 v 20:46 | já |  Píšu
Jednou jsem měla hrát na výchovném koncertě pro malé děti, který pořádala na ZUŠka. Dětem jsme měli představit jednotlivé hudební nástroje. Na pódiu se postupně střídali žáci ZUŠky se svým nádobíčkem. Napřed šla skupina smyčcových nástrojů a pak jsem šli my - dechové dřevěné nástroje.
Vylezlo nás pět holek na pódium a nesli jsme si zobcovou flétnu, příčnou flétnu, hoboj klarinet a fagot. Držela jsem si svou příčku a pozorovala děti v hledišti. Dali by se rozdělit do dvou skupin - na ty, které to k smrti nudilo a houpali nahama pod židlí a na ty, které kolem sebe koukali a byli rádi že jsou vytrženi ze školkového stereotypu.
První se jim měla "představit" zobcová flétna. Paní učitelka, která celý výchovný koncert uváděla se dětí zeptala, jestli ví co to je. Někteří smělejší jedinci vykřikli "To je píšťalka", a někteří bystřejší dodali, že "To je přece flétnička".
Ano, zobcovku děti poznali, pak jsem ovšem přišla na řadu já se svou příčkou. Udělala jsem krok dopředu, aby mě pořádně viděli. "Tak děti, tady je další dechový nástroj a má podobný zvuk jak tady zobcová flétna. Víte někdo jak se mu říká ?" najednou nastalo hrobové ticho. Pak to trochu zašumělo - něco jako týmová porda. A pak se vzadu v sále ozvalo nesmělé "roura." Neudržela jsem se musela jsem se usmát a nebyla jsem jediná. Učitelka děti ujistila, že roura to není a pak už jsem jim zahrála písničku Veselý rolník aby slyšeli jaký má flétna zvuk.
Líbí se mi jak jsou děti upřímné a nehledají na věceh nic složitého. Je pravda, že příčná flétna přípomíná spíš onu rouru, než hudební nástroj :-)


Hele ! Želva letí !

15. května 2012 v 20:23 | já |  Fotím
Nedávno jsem uviděla,
želvu lezouc po trávě,
a tak jsem si vymyslela,
využít to k zábavě.

Vezmu foťák, vyfotím ji,
fotku pak dám sem,
avšak místo želvy mojí,
je tam vidět hlavně zem.



Král hor

1. května 2012 v 20:47 | já |  Fotím
Tahle kamenná socha je u nás na chalupě už opravdu dlouho, nevím kde se tam vzala. Je to obličej muže, vytesaný do kamene. Příjde mi to trochu tajemné a myslím že se to docela hodí k mé oblíbené "písničce" od Edvarda Greiga Ve sluji krále hor.


Ve sluji krále hor.


Z mechu a kapradí

1. května 2012 v 20:41 | já |  Fotím
Z mechu pár kroků dál
přes dvě pápěří
stéblo trávy a háj
z mravenčích klád.

Cestu znám jen já
ale vám řeknu ji rád,
ať struny dětství v nás
dál mohou hrát.


Pozor ! Na blogu bydlí můj klavírní šnek ! KOUŠE !