♪♫♪
Nalaď svůj život do C dur, tam nejsou žádné křížky

Říjen 2012

Kompozice talíře - aby jídlo i dobře vypadalo

28. října 2012 v 19:04 | já |  Píšu
Asi jako se Sheldon Cooper necítí moc dobře, když mu někdo sedne na JEHO místo, já se necítím dobře, když má jídlo na talíři špatnou kompozici.
Kompozice talíře je velmi důležitá věda. Pokusím se vám vysvětlit základní principy.
Kompozice talíře se věnuje zejména hlavním chodům, které obsahují maso, přílohu, popřípadě oblohu a kečup nebo tatarku. Pravidla jsou jednoduchá a opravdu mi vadí, když je jídlo na talíři seskládané špatně, jsem z toho hrozně rozladěná.

Teď už tedy k samotné kompozici.
Zasádní a hlavní pravidlo je, že maso je vlevo a příloha vpravo. Pokud je u jídla zeleninová obloha, pak musí být vpravo nad přílohou. A kečup, nebo tatarka jsou vedle oblohy, tedy nahoře mezi masem a přílohou, nikoli však nad masem. Pokud je podáván kečup a tatarka dohromady, tak kečup je vlevo a tatarka vpravo.
Není to zas tak složité :-) Toto uspořádání je naprosto logické a praktické.


Čice lysoocasá

23. října 2012 v 12:00 | já |  Píšu
Ráda bych vás varovala ! Jsou to bestie ! Je jich hodně a jsou všude.
Čice lysoocasá (lat. cicerona calva) je masožravý hlodavec. Dospělý jedinec je dlouhý 2-3 metry, s ocasem až 5 metrů. Vypadá jako velký potkan. Má lysý ocas, který jí slouží hlavně jako hmatový orgán. Nejvyvinutější smysl je čich - svou kořist ucítí i na vzdálenost 12 km. Čice kladou vajíčka a mláďata jsou po vylíhnutí dlouhá asi 30 cm, neživí se mateřským mlékem, ale křehkým masem ptáků a malých savců. Čice žijí v lesích po celé České republice a postupně se rozšiřují i na Slovensku. Dostaly se k nám ze země za portálem, kde jsou jejich počty neúnosné. V jednom lese jich žije milion a terorizují tamější obyvatelstvo. U nás je zatím situace lepší. V lesích okolo Brna jich žije jen 650.
Mějte se na pozoru Čice může i na vás zaútočit vždy a všude.

Dirigent

20. října 2012 v 11:05 | já |  Kreslím
Myslím, že dirigentování je skvělá práce, ale asi hodně náročná. Obdivuju lidi, co to zvládnou.
Tenhle obrázek jsem kreslila jen tak narychlo na mobilu. Což také odpovídá jeho kvalitě, ale líbí se mi na něm právě, jak je jednoduchý.


"Osudová" nemoc

14. října 2012 v 17:33 | já |  Píšu
Veselé odpoledne přeji,
dnes mi moc vesele není, spíš je mi dost mizerně. Jsem unavená, bolí mě hlava a břicho. Nevím jestli zítra půjdu do školy, ale do flétny jít musím, má přijít klavíristka kvůli jedné sonátě co nacvičujem v rámci komořiny.
Dnes jsem si četla něco o jednom skladateli (skuste uhodnout o jakém - už název článku napovídá víc než dostatečně) a napadlo mě něco z čeho by možná mohla vzniknou krátká povídka. Tak se pohodlně usaďte buďte ke mně shovívaví - nejsem zrovna psací typ. :-)

Zapotácel se. Už od rána mu nebylo dobře, ale nyní byla bolest už téměř neúnosná. Tepalo mu ve spáncích, a přesto že jeho celým tělem otřásala zima, čelo měl horké a po tvářích stékal mu studený pot. Svalil se na postel. Zhluboka oddechoval a snažil se nemyslet na tu neodbytnou bolest, v tom se na lůžku prudce vzpříčil. Zase křeče břicha, mívá je často, v oblasti jater. V hlavě mu hučí a obraz se rozostřuje.
Je to snad konec ? Ne ! Určitě ne, musí toho ještě tolik napsat. Co Fidelio ? Ještě tolik je třeba upravit a pozměnit. Nedávno ho přece napadlo téma nové předehry. Musí vydržet. Není přece jeho osudem tu dnes, v chladný prosincový den zemřít.
Obličej se mu zkřivil náhlým přívalem nové bolesti. V uších mu zněly podivné strašidelné zvuky. Poslední dobou nějak hůř slyší, je to snad příčina této jeho nemoci ? Najednou nemohl popadnou dech. Instinkt mu velel otevřít okno, které se nacházelo nad jeho postelí. Bolestně natáhl ruku a v ledové dlani sevřel páčku, kterou rychle otočil. Okno se rozletělo pod náporem studeného vichru. Do zatuchlé jizby se snesly sněhové vločky. Mladý skladatel se těžce posadil a chtěl okno zase zavřít, ale mocný záchvat kašle mu v tom zabránil. V tom uslyšel někde zdálky zpívat ptáka.
To se mu zdálo ? Určitě. Vždyť jaký ptáček by si prozpěvoval v tomhle nečase. Ale uslyšel ho znovu. Pak zabouchl okno.

To, co mám

12. října 2012 v 19:10 | ssabka |  Kreslím
Nakreslila jsem k tématu týdne malý obrázek. Takový rychlý.
Je na něm člověk co stojí, čeká a táhne za sebou všechny svoje věci. Některé jsou jeho doopravdy, některé jen v jeho mysli. Ale to nevadí, ikdyž nemá všechno, má hlavně radost.


Taky jste uněšení z té vánoční atmosféry ?

6. října 2012 v 17:51 | já |  Píšu
Dneska jsem byla s mamkou v Bille a hned u vchodu na mě zíralo několi čokoládových mikulášů. Chvíli jsem na to koukala jak na přelud, pak jsem se rozhlédna kolem sebe. Čokoládové figurky, vánoční maxi balení kindervajíček dokonce i adventní kalendáře a to zbývají do Vánoc ještě 3 měsíce !
Docela mi to vadí. Nevím jestli si to teď někdo kupuje, ale já si myslím, že snad ani ne. Navíc se tím kazí vánoční atmosféra. Vánoce přece mají být o Vánocích, ne teď, když před dvěma týdny teprve začal podzim.
V prosinci, až začne sněžit, chtěla bych vejít do obchodu. Promrzlé prsty by se pomalu rozehřívaly a já bych se mohla zaradovat nad tím, že Vánoce se blíží. Vžydť právě navezli vánoční zboží. Čokoládové figurky (ne žádné kakaové pochoutky) by byly zabaleny v lesknoucím se alobalu a laskavýma usměvavýma očima by mi zvěstovaly příchod zimy.
To by byla ta pravá vánoční atmosféra. Takhle jak to je teď mi teda přijde dost nevánoční.


Okarina

3. října 2012 v 19:57 | já |  Kreslím
Ahoj,
dnes ve škole mě úplně začala bolet hlava a přišlo i škrábání v krku, doma jsou nemocní všichni, takže se to docela dalo čekat. Ale já nesmím být nemocná ! Nechcu ve škole dohánět. Doufám, že se z toho nějak dostanu.
Mám ještě jednu novinku - máme morče ! Sestra si ho vydupala, já jsem sice zvíře nechtěla, ale nevadí mi to, nakonec,je moc hezké zvířátko. Jmenuje je se Karolína, ale já mu říkám Kachlička :-)
Pokusila jsem se nakreslit okarinu. Doma jednu mám, takže jsem to kreslila podle ní. Mistrovské dílo to moc není, ale ucházející myslím docela jo. Kvalita obrázku také není nic moc, protože jsem to jen fotila na mobil. Doufám, že se jí neleknete.

Pozor ! Na blogu bydlí můj klavírní šnek ! KOUŠE !