♪♫♪
Nalaď svůj život do C dur, tam nejsou žádné křížky

Hej mistře !

15. ledna 2013 v 17:06 | já |  Píšu
Minulou neděli jsem byla svědkem něčeho krásného. Slyšela jsem Rybovu Českou mši vánoční. Nastudoval ji náš kostelní sbor a přijeli k nám zpívat i sólisté Národního divadla Brno. Byla to snad ta najnádhernější věc co jsem kdy slyšela - ty varhany, flétna a lidský hlas, je až s podivem co všechno to dokáže. Děkuji všem hudebníkům za krásný nezaopomenutelný zážitek.


Lehce sněžilo. Přitáhla jsem si kabát víc ke krku a pokračovala s ostatními zasněženou ulicí na náměstí. Lucerny vrhaly strašidelné stíny, ale vzduchem byl cítit pokoj a klid. Byl štědrý den, přesvatá noc a davy lidí se scházely na půlnoční.
Před námi se tyčil antonínský kostel v celé své kráse a já už se těšila jak se usadím dovnitř, snad tam bude trochu víc teplo. Vedle mě šel strýc, přijel k nám na Vánoce z Rožmitálu. Uměl skvěle vyprávět. Povídal nám o své vesnici, o jejich chrámovém sboru, škole a jak to vypadá, když jsou pravé vesnické hody. To už se tady v Liberci jen tak nevidí.
Prošli jsme velkými, dvěřmi a usadili se do lavice. V kostele bylo zima zrovna jak venku a všem nám stoupaly obláčky páry od úst. Kolem hořely vysoké svíce a stoupal z nich omamný dým prosycený vůní kadidla. Konečně zazvonil vonek a kněz i s ministranty vycházeli ze sakristie do chrámové lodi k oltáři. Vtom to začalo - vánoční mše. Ze starých varhan vyletěly radostné tóny, které nás všechny překvapily. To nebyly ty suchopádné církevní skladby, které v člověku vzbuzují smutek a méněcennost. Tohle byla čistá radost, o kterou se s námi dělili chrámoví hudebníci a vnášeli k nám štěstí a pokoj. Lavicemi to zašumělo, všichni se ohlíželi ke kůru, aby mohli tu zvláštní melodii nejen slyšet, ale i vidět.
Vehnalo mi to slzy do očí. Příběh o narození Ježíška už nebyl jen pohádkou, kterou mi dospělí vštěpovali - bylo to skutečné a já sdílela to nadšení a rozechvění, které nám hudba zvěstovala. Zavřela jsem oči.

Další den ráno na Boží hod, když jsem vstala všichni už seděli u snídaně. Vymotala jsem se ze schodů, hlavou mi ještě pořád znělo Hej Mistře, Aleluja! a hlavně ty krásné harmonie, které vokouzlili varhany, flétna a housle a...
"Pojď, Táňo, k snídani." vytrhlo mě z myšlěnek maminčino zavolání. Usadila jsem se ke stolu a vzala si kousek vánočky. Strýc položil na stůl noviny. "Tomu nebudete věřit", řekl a ukázal na první stranu a přečetl titulek : Haydnova Vánoční mše okouzlila Liberec.
"No a ?" reagoval otec. Strýc se jen usmál. " Ne Haydnova, nýbrž Rybova je ta Česká mše vánoční."


Říká se, že když Rybovu mši hráli v Liberci všichni lidé i kritici se domnívali, že autorem tohoto díla je F.J. Haydn. Pouze Rybův přitel věděl, kdo opravdu stojí za tímto světovým unikátem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 19. ledna 2013 v 22:33 | Reagovat

To bylo moc pěkné povídání s dokonalou vánoční atmosférou.
Rybovu vánoční jsem si koupila kdysi ještě na elpíčku a překvapilo mě, jak radostné tyto skladby jsou. Nejenže oslavuje narození Ježíška, ale přináší to poselství radostně. V Rybově mši není žádné záhadné mystérium, ale jásavá radost nad zrozením naděje pro lidstvo. 8-)

2 lucisek169 lucisek169 | Web | 20. ledna 2013 v 20:44 | Reagovat

proč "Táňo"? :) ale jinak to musel být fakt dobrej zážitek a krásnš si to napsala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Pozor ! Na blogu bydlí můj klavírní šnek ! KOUŠE !