♪♫♪
Nalaď svůj život do C dur, tam nejsou žádné křížky

Březen 2013

Gogounová mánie skončila ! (konečně)

27. března 2013 v 18:35 | já |  Píšu
"Máš nějaké gougouny?" zazněla první věta, když máma přišla z práce. Pokud nemáte děti, nebo mladšího sourozence, možná jste akci Albertu ani tak nevnímali, ale poslední měsíc žila naše rodina jen těmito malými potvorami (jak říká babička).
Začalo to nevinně, napřed se mé sestře gogouni vůbec nelíbili. Když je ale začali mít všechny děti ve třídě přímo se do nich zamilovala a radostnými výkřiky vítala každou novou postavičku do sbírky. Ovšem album nechtěla, prý je to trapné a ninac... Nevydržela. Podlehla nátlaku a za pár dní jsme měli doma i album.


Skicák

15. března 2013 v 19:10 | já |  Píšu
Blik !
Jednou o dlouhé době se tu hlásím s básničkou věnované mému skicáku.


Sen všech skicáku a dyzajnbloků
se odedávna nemění.
Chtějí, aby byl po jejich boku
malíř, mistr svého umění.

Já omlouvám se, skizzenbuchu,
žalostné je mé kreslení.
Neproklínej mě u zlých duchů,
ale tvůj sen se ti nesplní.

Lyže

6. března 2013 v 17:39 | já |  Píšu
Jelikož jsem spokojena s touto svou prací, jelikož mě postihla pisatelská nenápaditost na jiný článek a jelikož mě k tomu i ostatní pobízeli dám sem tuto svou zkušební slohovku, kterou jsme psali ve škole. Je to vyprávění o skladateli a dobrodruhovi Eduardu Ingrišovi, který měl ve svém životě nejednou neobyčejné štěstí. Tento příběh je na motiv události, která se Ingrišovi opravdu stala.

Zazněl potlesk. Na tváři mladého skladatele se objevil úsměv. Líbí se jim. Lidé se obebrali z hlediště, aby si o přestávce koupili něco k pití. On se vydal do orchestřiště za dirigentem. Procházel chodbičkou kolem šaten muzikantů, když vtom se za ním objevili dva muži. Hromotluci v dlouhých kabátech a širokých kloboucích mu položili ruku na rameno. "Půjdete s nám, pane Ingriš." Udiveně na ně pohlédl. Bez dalšího vysvětlování ho s rukama za zády odvedli ven.
Pozor ! Na blogu bydlí můj klavírní šnek ! KOUŠE !