♪♫♪
Nalaď svůj život do C dur, tam nejsou žádné křížky

Lyže

6. března 2013 v 17:39 | já |  Píšu
Jelikož jsem spokojena s touto svou prací, jelikož mě postihla pisatelská nenápaditost na jiný článek a jelikož mě k tomu i ostatní pobízeli dám sem tuto svou zkušební slohovku, kterou jsme psali ve škole. Je to vyprávění o skladateli a dobrodruhovi Eduardu Ingrišovi, který měl ve svém životě nejednou neobyčejné štěstí. Tento příběh je na motiv události, která se Ingrišovi opravdu stala.

Zazněl potlesk. Na tváři mladého skladatele se objevil úsměv. Líbí se jim. Lidé se obebrali z hlediště, aby si o přestávce koupili něco k pití. On se vydal do orchestřiště za dirigentem. Procházel chodbičkou kolem šaten muzikantů, když vtom se za ním objevili dva muži. Hromotluci v dlouhých kabátech a širokých kloboucích mu položili ruku na rameno. "Půjdete s nám, pane Ingriš." Udiveně na ně pohlédl. Bez dalšího vysvětlování ho s rukama za zády odvedli ven.

Ocitl se ve vězení. Tmavá cela s tvrdou palandou a malým okýnkem rychle vyhnala divadelní euforii. Hudba ztichla a on se zhroutil na zem. Proč ? Co udělal ? Neví. Křičel, bouchal na dveře... žádná odpověď. Pohroužil se do sebe. Co s ním bude ? Už nepočítal dny. Zoufalství, strach a nevědomost ho obepnuly svými lany a nepustily k němu nic z vnějšího světa.

Otevřely se dveře. Voják, příslušník gestapa, na něj přísně pohlédl. "Pojďte, za chvíli začíná váš výslech, pane Ingriš," pravil a pokynul rukou k východu. Dirigent se stěží zvedl. Velmi zeslábl za tu dobu, co je tady. Se smíšenými pocity kráčel chodbou. Konečně se dozví, za co ho vězní, ale v následujících chvílích se rozhodne i o jeho osudu. Jak to všechno dopadne ? Z myšlenek ho vytrhlo zaťukání na dvěře. To klepal voják, co ho doprovázel, dveře se otevřely a on vstoupil sám do výslechové místnosti.

Byl to děsivý pokoj. Chladné bílé zdi a jen stůl uprostřed. Za stolem seděl muž, jehož zjev jakoby potvrzoval příšernost a zoufalství okolního prostředí. Důstojník Weiss byl urostlý, bledý muž s šedýma očima, jež nyní probodávaly našeho hrdinu. Chvíli se probíral papíry před sebou a pak jen letmo prohodil: "Sedněte si." Roztřesený hudebník zaujal místo a čekal. "Herr Ingriš," začal konečně Weiss, "tak co říkáte na zdejší ubytování ?" "Po pravdě, cítil jsem se i lépe." "Vzpomínáte na 30.6. 1939 ?" "Nevím, kam tím míříte." "Tehdy, pokud se nemýlím, jste, Herr Ingriš, neodevzdal jistý předmět - lyže - německým vojákům, nýbrž jste je spálil, čímž jste se dopustil porušení zakona Protektorátu." Weiss vzhlédl od papírů a vážně se na skladatele zadíval. "Jak mi to, Herr Ingriš, vysvětlíte ?" Eduarda polévá horko a zoufalství zároveň. Taková hloupost, jenže co naplat, on ty lyže na jednom bujarém večírku opravdu spálil. Bez nápadu na jakoukoli smysluplnou odpověď tápe očima po místnost, až se jeho pohled střetne s pohledem důstojníka. Cvíli na sebe hledí. Ingriš čeká bezradně na rozsudek. To je jeho konec Vtom se Weiss usmál: "Příště si, Herr Ingriš, dávejte větší pozor." Zaklapl složku a odešel.

Bylo ráno, z postranních dvěří domu s německým nápisem v průčelí vyšel mladý muž. Radost ho naplnila, připadala si jako opilý. Opilý štěstím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lúx Lúx | Web | 7. března 2013 v 20:51 | Reagovat

Budu se sice opakovat, ale: "Mně se to líbí a přijde mi to naprosto skvělý!" :D

2 Aimiri Aimiri | Web | 10. března 2013 v 9:15 | Reagovat

Jsi zázračná tohle dílko jakbysmet. Abych k tomu Mia picolla Amadea přidala ještě My dear miss Shakespeare :-)

3 ssabka ssabka | Web | 13. března 2013 v 19:08 | Reagovat

[2]:[1]: děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Pozor ! Na blogu bydlí můj klavírní šnek ! KOUŠE !