♪♫♪
Nalaď svůj život do C dur, tam nejsou žádné křížky

Dirigent

13. září 2013 v 17:45 | já |  Čtu
Sarah Quigleyová
Dirigent
nakladatelství Jota 2013

Na tuto knihu jsem narazila jen náhodou při procházení regálů s beletriemi v knihovně. Její název mě okamžitě upoutal a četla jsem ji jedním dechem, škoda, že vše má svůj konec a já ji včera dočetla.
Román nás přenese do 2. světové války do Němci obléhaného Leningradu. Budeme svědky zrodu slavné Šostakovičovy sedmé Leningradské symfonie a svědky osudů tří lidí - skladatele, dirigenta a hudebníka, kteří bojují za svoji vlast a za své město tou nejsilnější zbraní - hudbou.



Jak už jsem psala výše, kniha se čte krásně. Je psána v er formě a jasným, srozumitelným, bohatým jazykem. Je rozdělena do čtyř částí, které jsou dále děleny na jednotlivé kapitoly. Má 439 stran.

Na pozadí děje zuří válka, která velmi mění život v Leningradě a zasahuje do života jeho obyvatel. Rozbombardované domy, mrtvá těla na ulicích, zmařené osudy, to je nyní na denním pořádku. Dmitrij Šostakovič, slavný skladatel se rozhodne nevyužít evakuace obyvatel a i s rodinou zůstává, aby mohl bránit město a svoji milovanou konzervatoř, je tu ale ještě jeden důvod - má rozepsanou skladbu. Původní pochod se nakonec mění ve velkolepou symfonii. Šostakovič píše dnem i nocí, nespí, nejí. Bojí se, že když odjede z města stratí nit a symfonii nedokončí.
Karl Eliasberg, dirigent rozhlasového orchestu, je neoblíbený, tichý, ve společnosti nesmělý a ve své práci precizní. Mezi svými hudebníky nemá respekt a při zkouškách se mu smějí, on ale svou práci miluje a nevzdává se. Obdivuje Šostakoviče a miluje jeho hudbu. Nakonec si ale svůj orchestr získá a s ním i přátele na celý život.
Když Šostakovič svou symfonii dokončí, Eliasberg musí dát dohromady válkou zdecimovaný orchestr a takřka v polních podmínkách ji secvičit. Pro povzbuzení a pozvednutí morálky přeživších obyvatel a pro zastrašení nšmeckých vojáků - koncert se totiž bude ampliony vysílat i na frontu.
Nikolaj Nikolajev, vdovec, výborný houslista, má malou dcerku Soňu, už ve svém nízkém věku výbornou cellistku (talent má po mamince, taky cellistce). Při evakuaci dětí musí Nikolaj posat Soňu pryč z města, ale vlak, který ji měl odvézt do bezpečí je po pár dnech nezvěstný. Nikolaj je zoufalý, zesláblý a vyhladovělý, vždyť příděly jídla jsou čím dál tím menší - kousek chleba na den...

Velmi silný děj vás chytne za srdce. Jsem ráda, že jsem v té době nežila, docela mi stačilo prožívat hrůzi války s hrdiny této knihy. Přesto bych vám, ale knihu doporučila. Je překrásná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Pozor ! Na blogu bydlí můj klavírní šnek ! KOUŠE !